Letní dětský tábor

„Hrubákov 2011“ – táborová kronika

Pondělí 11. července 2011 – Vzhůru za dobrodružstvím

Ráno jsme se všichni sešli u školy, nasedli do autobusů, zamávali rodičům a vydali se na táborový pobyt v krásném prostředí horského hotelu Eduard v Bělé pod Pradědem.

Celý týden jsme prožili ve vesnici, kterou jsme si sami „vybudovali“ a pojmenovali ji Hrubákov. V naší obci žilo několik rodů složených ze všech účastníků tábora. V čele každého oddílu stál radní (= vedoucí oddílu) a jeho zástupce (= nejstarší dítě v oddíle). V Hrubákově se tedy zabydleli Povalečovi (radní Irča), Vtipálkovi (radní Zuzka), Trhovcovi (radní Janča), Tralaláčkovi (radní Jiřinka) a Pohodovi (radní Liduška). O to, aby v Hrubákově vše fungovalo tak, jak má, se postarali starostka Lenka a místostarosta Marek, který zároveň plnil funkci ranhojiče (= zdravotníka). Jako dárek na uvítanou dostal každý z nás kšiltovku v barvě svého oddílu.

Ještě téhož dne jsme se vydali na obhlídku okolí a při cestě lesem si zahráli spoustu her. Také jsme soutěžili a někteří z nás tak získali první „hrubáky“ pro svůj oddíl. Hrubáky byly pro nás po celý týden peníze, které jsme mohli získat třeba za vítězství v soutěžích, za čistotu na pokojích či za mimořádné chování (např. pomoc kamarádovi), a přispět tak do oddílové pokladnice, kterou jsme si sami vyrobili. Ovšem vedení radnice nám hrubáky nejen přidělovalo, ale mělo také možnost nám je odebrat, a to v případě nepořádku na pokojích či při porušení stanovených táborových pravidel.

Úterý 12. července 2011 – Stavba vesnice

Hned druhý den ráno jsme se rozhodli vybudovat hrubákovskou železnici. Posloužily nám k tomu papírové proužky poházené na lesní cestě. Naším úkolem bylo jich co nejvíce v daném časovém limitu posbírat, slepit k sobě a vytvořit co nejdelší jednokolejku. Nebylo to vůbec jednoduché, hodně jsme se při tom naběhali, ale nakonec se vítěznému rodu podařilo postavit železnici o délce 70 metrů!

Poté jsme se vydali do lesa a pustili se do stavby radnice, tržiště či obydlí z provázků a přírodnin. Stavění radnice jsme si zopakovali ještě jednou odpoledne, ale tentokrát byl použitým stavebním materiálem kostkový cukr, sušenky a marmeláda. Vznikly opravdu originální a pěkné stavby, přestože už během jejich tvorby ti největší mlsouni z nás spoustu materiálu snědli. Na závěr jsme měli za úkol během minuty svou radnici spořádat. To se nám opravdu velmi líbilo, užili jsme si mnoho legrace, nenechali ani drobeček a zalepení jsme byli od hlavy až po paty˘.

Po zbytek odpoledne jsme se zabývali sportem a uspořádali fotbalové utkání a soutěž ve vybíjené. Zajímavá byla večerní hra, kdy jsme nosili světlo do naší pomyslné radnice. Každé družstvo se snažilo co nejrychleji přenést na určené místo zapálenou svíčku, a to štafetovým způsobem a tak, aby svíčka nezhasla. V cíli bylo nutné svíčku umístit pod napnutý provázek a vítězem byl ten, komu se podařilo jako prvnímu provaz přepálit. Na konci dne jsme obdrželi zasloužené hrubáky a pěkně unavení jsme uléhali do postelí.

Středa 13. července 2011 – Hrubákovští na cestách

Ráno jsme vstávali s dobrou náladou, protože nás čekal výlet za dobrodružstvím. Autobus nás zavezl nejprve do jeskyní Na Špičáku, kde jsme zhlédli záhadné nápisy na stěnách a zajímavou krápníkovou výzdobu a prošli se podzemním labyrintem chodeb, které mají tvar srdíčka. Nejvíce se nám líbilo, když paní průvodkyně zhasla a nastala hluboká tma. Potom jsme se vydali do Ondřejovic u Zlatých hor, kde se nacházejí repliky středověkých zlatorudných mlýnů. K mlýnům jsme se dostali pěknou procházkou lesem. Pan průvodce nám vysvětlil, jak mlýny pracují, a dokonce jsme si mohli potěžkat i kilo zlata. V závěru návštěvy jsme si zkusili na potoku rýžování zlata a někteří z nás skutečně maličké kousky vzácného kovu objevili☺. Pěknou chvilku jsme strávili v nedalekém lanovém minicentru poblíž a s radostí jsme přivítali i osvěžení v podobě nanuků. Poslední zastávkou našeho putování byl Jeseník.

Po návratu do tábora nás čekalo překvapení – vypuštěný bazén, který se po pravidelné údržbě teprve napouštěl, takže vody bylo jen po kolena. Nám to ale vůbec nevadilo a ve vodě jsme si to pořádně užili. Večer jsme si ještě zahráli bezva hry a pak už jen spokojeně usnuli.

Čtvrtek 14. července 2011 – Den řemesel

V noci hodně pršelo a i přes den si s námi počasí pěkně pohrálo, když nás několikrát zahnalo do budovy. Naštěstí to byl jeden jediný takový den, takže dobrá nálada nás vůbec neopouštěla. Celé dopoledne jsme se věnovali sportovním soutěžím. Když začalo pršet, schovali jsme se do společenské místnosti a uspořádali jsme turnaj ve stolních hrách.

Protože právě čtvrtek byl dnem řemesel, zapojili jsme se odpoledne do práce v dílnách, kde jsme vyráběli ozdobné kolíčky, dřevěné brože, náramky z korálků, pavučinky a přívěsky z bužírky a bavlnek. Potom si každý oddíl vytvořil vlastní stánek a své výrobky se snažil co nejvýhodněji prodat. Utržené hrubáky pak putovaly do pokladnice rodu.

Pátek 15. července 2011 – Táborové svatby

Na tento den jsme se opravdu moc těšili. Probudili jsme se do krásného slunečného dne, a tak jsme se vydali na vycházku do přírody. Z procházky se nakonec stal pořádný výšlap k vodopádům. Cesta to byla docela dobrodružná, museli jsme zdolat několik přírodních překážek a taky jsme si někteří pořádně nabrali do bot. Na zpáteční cestě jsme sbírali květiny a přírodniny do svatebních kytic, které jsme se chystali uvít. Do skutečných příprav svateb jsme se pustili odpoledne. Bylo třeba obléct a nazdobit nevěsty, vyrobit cylindry a motýlky pro ženichy, pořídit svatební dary a připravit obřadní síň. Práce bylo dost, protože svateb se toho dne odehrálo několik.

A konečně nastal ten dlouho očekávaný okamžik. V hrubákovské obřadní síni se sešli všichni občané Hrubákova, přítomní byli i všichni radní a starostka, která snoubence oddala. Nechyběl slavnostní projev, výměna prstýnků, polibek, zápis do matriky a předání oddacích listů novomanželům Sašovi a Dádě Vtipálkovým, Aďovi a Adélce Trhovcovým, Kubovi a Kristýnce Pohodovým, Honzovi a Gabče Vtipálkovým a Martinovi a Sabče Pohodovým. Poté jsme se přesunuli do slavnostně vyzdobené jídelny ke svatební tabuli. Novomanželé měli dle tradice k dispozici pouze jeden talíř, a tak jsme se i dobře pobavili, když jsme pozorovali, jak se ženichové a nevěsty navzájem krmí. Po večeři jsme si ještě pochutnali na svatebních dortech, které pro nás vlastnoručně připravili (tentokrát netradičně) novomanželé. Svatební veselí pokračovalo i venku na hřišti. Když jsme se plni dojmů a zážitků uvelebili v postelích, nikdo z nás netušil, že za chvíli vtrhnou do našich pokojů radní a vyženou nás na noční hru. Pobyt v nočním lese jsme spojili se stezkou odvahy, která nás dovedla zpátky do tábora. Tam na nás čekal poklad, který jsme získali po splnění dobrodružného úkolu.

Sobota 16. července 2011 – Kdo si hraje, nezlobí

Od rána se na nás opět smálo sluníčko, a tak nás čekal další pěkný den. Protože jsme hodně soutěživí, udělaly nám radost netradiční štafetové závody. Nejprve jsme se dověděli, že jsme při budování Hrubákova vyhloubili studnu na špatném místě – chybí totiž pramen, který by ji naplnil vodou, a tak musíme do studny nanosit vodu z potoka. Přenášení vody po lžičkách či po čtvrtkách se nám líbilo, zvlášť když jsme se při tom mohli schválně polévat vodou. Legrační byla i další soutěž – holení nafouknutých balónků. Rozdovádění jsme se pak rádi zchladili v bazénu.

Také odpoledne jsme si zahráli spoustu her a už jsme se těšili na večer, kdy byla na programu volba Miss Hrubákova, a to i v chlapecké podobě. Večer jsme zakončili opékáním špekáčků a vyhodnocením celotáborové hry. Na úplný závěr jsme se pořádně vyřádili při diskotéce pod širým nebem, která trvala až do pozdních hodin.

Neděle 17. července 2011 – Zpátky doma

Po snídani jsme sbalili kufry, naposledy jsme se rozhlédli po místech, kde nám bylo společně celý týden moc hezky a odkud si odvážíme mnoho zážitků a taky nových kamarádů, a vydali jsme se na cestu domů. Mnohým z nás se odjíždět vůbec nechtělo. Nejčastější otázkou od rána bylo: „A pojedeme na tábor i příští rok?“ Co dodat...☺