
Evropský den jazyků se každoročně připomíná 26. září a má poukázat na jazykovou rozmanitost v Evropě a vyjádřit podporu jazykovému vzdělávání. My jsme si pro oslavu tohoto dne vybrali poslední den prvního měsíce nového školního roku.
Během dne mnozí žáci i pedagogové zažili, co ještě nikdy předtím. Ve škole to mezinárodně znělo, vonělo, ledacos bylo vidět, i ochutnat se dalo. Žáci sami žasli, kolik slov z cizích jazyků už vlastně znají, kolik slov čeština přejala. Jedním z mnoha překvapení byla hodina matematiky, kdy žáci dostali zadání k řešení zlomků v různých jazycích. Nejlegračnější prý byla maďarština, nejvíce se líbila španělština. Hned po ránu nám z kuchyňky zavoněly anglické cookies a poté se pekla italská pizza a vařily se těstoviny. Vůně čerstvé bazalky a oregana dokresloval sladěný zeleno-červeno-bílý oděv kuchařek z 9. třídy s paní učitelkou v čele.
Jinde se řešil jazykový kvíz, nakupovalo se v cizích jazycích, tvořily se lapbooky, hrálo se domino s názvy chemických prvků v angličtině, básnilo se a zpívalo v různých jazycích nebo se nacvičovaly národní tance. Došlo i na rozcvičku v němčině a například v dílnách se hledalo nářadí a materiál podle cizích názvů. O velké přestávce nám svačinu zpříjemnila naše sólistka a zlatá šternberská slavice Eliška písněmi Bella Ciao a Gurale za doprovodu kytar. Ve třídách jsme si také hodně povídali o historii, památkách a životě v různých zemích.
Celý den se třídilo, porovnávalo, překládalo, smálo, zpívalo, malovalo, vybarvovalo, říkalo "ajo" a "vlastně". Den byl super a moc jsme si ho užili. No prostě je fajn, když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A aby uměl v jazyce našich nejbližších evropských sousedů minimálně slušně pozdravit, poprosit a poděkovat. A poznat, co že je to na tom jídelním lístku, kolik to stojí a kudy se tam jede. Komunikace je důležitá a mnohdy pomyslné ledy rozpustí jen jedno vlídné slovo. Ciao, bambini! Goodbye, my sweet hearts. Tschüss.