Na dnešní den jsme se moc těšili, protože nás čekal výlet. Podle předpovědi nás měl pronásledovat déšť, ale nakonec bylo celý den krásné počasí. Vypravili jsme se do Austrálie, ve skutečnosti však autobusem do Zábřehu.
Tady jsme měli v plánu projít Welzlovu naučnou stezku s osmi zastaveními. Na každé zastávce nás čekala otázka a pokud jsme chtěli, mohli jsme si odpověď zaznamenat do připravené tajenky. Na konci jsme se měli dozvědět, odkud vzal Zábřeh své jméno…
Naše putování začalo u zábřežského nádraží, kde jsme si prohlédli sochu rodáka, cestovatele a dobrodruha Jana Eskyma Welzla. Pokračovali jsme Wolkerovými sady k „červenému“ evangelickému kostelu a odtud jsme na chvíli ze stezky odbočili a vydali se na nedalekou vyhlídku Humenec. Součástí vyhlídky je skluzavka a to se nám mooooooooc líbilo😊. Posvačili jsme a vydali se zpět.
Naší další zastávkou byl rybník Oborník, kde jsme obdivovali malé kačenky a labutě. Přešli jsme po hrázi a uviděli krásné dětské hřiště, takže program na další půlhodinu byl jasný. Vydováděli jsme se a vystoupali k místnímu zámku, kde sídlí městský úřad. Odtud byl jen kousek na Masarykovo náměstí, kde se nachází mimo jiné Levandulová kavárna.
Naše další kroky směřovaly ke kostelu sv. Barbory, kde nás čekalo překvapení. Kostel je totiž uzavřený a otevírá se jen při zvláštních příležitostech. A světe, div se, kvůli nám se kostel otevřel! Hned jsme toho využili a nejenže jsme si ho rádi prohlédli, my jsme se také pochlubili naším „klavírním virtuózem“ Ráďou. V prostorách kostela se hudba úžasně nesla a krásně zněla. Však také Ráďa sklidil velký potlesk.
Pak už jsme se pomalu vydali na zpáteční cestu kolem kina Retro a zábřežského gymnázia k nádraží. Tajenka nám prozradila, že město získalo svůj název podle toho, že se nachází „za břehem“ Moravské Sázavy.
Přemístili jsme se do restaurace Bludoveček, kde pro nás byl připraven výtečný oběd. Po několikahodinové procházce nám pěkně vyhládlo, a tak talíře byly okamžitě prázdné. Mnozí si ještě dopřáli sladkou tečku na závěr.
Naší poslední zastávkou byl Šumperk. Tady jsme dostali rozchod a utratili poslední peníze. Pak už jsme vyrazili zpět k penzionu. Hned po příjezdu jsme s chutí skočili do bazénu, abychom se po náročném dni pořádně osvěžili.
Na skok jsme se ocitli v Austrálii a povídali si o zvířatech, která tam žijí. Naším úkolem bylo správně přiřadit obrázky a názvy zvířat. Pustili jsme se také do malování mořských živočichů a vytvořili Velký korálový útes.
Večer jsme si opekli špekáčky, na což jsme se moc a moc těšili.