Základní škola Dr. Hrubého 2, Šternberk, příspěvková organizace
Polsko historické – temné i veselejší.
Po několika letech jsme se opět vydali za nejtemnějšími kapitolami novodobých dějin. Aby naše cesta neproběhla v tísnivém tónu celá, rozhodli jsme se navštívit také od Osvětimi ne příliš vzdálený historický klenot – Krakov.
Čtvrteční ranní šero ještě částečně halilo hlouček mladých cestovatelů (samozřejmě včetně pedagogického doprovodu😊), když jsme spatřili světla velkokapacitního autobusu firmy Konečný, vyslaného cestovní agenturou OK Zájezd. Jelikož v čase smluveného odjezdu byli všichni na palubě, vyrazili jsme. Po cestě jsme ve Frýdku přibrali paní průvodkyni, čímž se stala osádka vozu kompletní.
Cesta probíhala hladce, takže jsme do Osvětimi dorazili s časovou rezervou. V památníku nás rozdělili do dvou skupin, z nichž každá měla vlastní místní česky mluvící průvodkyni.
Prohlídka byla členěna do dvou fází. V první jsme prošli smutně známou branou s nápisem ARBEIT MACHT FREI, abychom se ocitli v areálu koncentračního tábora Auschwitz I – pohybovali jsme se mezi bloky bývalých kasáren polské armády a vcházeli do děsivých labyrintů chodeb nacistického pekla. Druhou fázi jsme absolvovali po přesunu autobusem do 3 km vzdáleného vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau, kde šílený plán vymazání evropské židovské populace dostal svoji reálnou podobu.
S jistým ulehčením jsme nastoupili do autobusu za dalším cílem. V Krakově jsme začali, jak ostatně jinak, královským hradem Wawelem, poté nás paní průvodkyně vedla královskou cestou na náměstí a i zde se ti informací žádostivější dozvěděli ledacos, co v oficiálních cestovatelských příručkách asi chybí. Po nejtoužebněji očekáváné části programu, tedy rozchodu, jsme opět již společně nabrali směr autobus.
Na zpáteční cestě se snad kromě rozloučení se s paní průvodkyní u Ostravy a výměny řidičů, jimž oběma patří dík za bezpečné a příjemné cestování, naštěstí nic zásadního nestalo, a tak jsme po deváté hodině večerní v pořádku doputovali ke škole.
Každé cestě sluší šťastný návrat.
Robert Jakůbek