
Ke vzdělávacímu balíčku naší školy již dlouhá léta neodmyslitelně patří také geologická exkurze, již organizuje pedagogický matador a školní ikona Leo Hnáth.
Autobus se prokousával výškovým převýšením Ecce homa, když se skrze mikrofon a reproduktory začalo opět odvíjet dobrodružství zlomů a střetů zemských ker, vývěru podzemních pramenů, abychom na Budišovsku zastavili u svědka nad jiné trpělivého – břidlice, dokladu to usazování sedimentů na dnu prehistorického moře. I když břidlice přes důkladné domlouvání kladívky opět odmítla vydat ze svého nitra otisk dávného živočicha či rostliny, nezatratili jsme ji a je takřka jisté , že i následující rok se další badatelé porvou o svoji šanci.
Další etapa vedla na Bruntálsko, kde jsme v některých případech míjeli sopky tak tak vyhaslé, stačilo si pospíšit o milion či půl druhého milionu let a mohli jsme si nad lávou opéct špekáčky. Tak jsme pod Uhlířským vrchem pozorovali sice „jen“ chladné tufy, pumy či v Mezině ztuhlé lávové proudy, v myslích však žhnula touha po dalších vědomostech týkajících se geologických aktivit. Naštěstí jisté zklidnění přinesla pěší meditace podél křížové cesty, byť v opačném směru.
Ve 13.15 zastavuje bus u školy, žáci vycházejí ze dveří a vědí, že mít srdce jako kámen nemusí být vždy špatné, protože kámen dokáže mluvit krásnou řečí.
Robert Jakůbek